x-air Ostrava

Martin N. : Už bylo na čase, abych i já konečně zkusil nějaký pořádný závod v zahraničí. Většina triatlonistů jezdí ze zahraničních závodů velmi nadšena a ne jinak tomu bylo i u mě. Vybral jsem si závod rakouského poháru, který se konal v sobotu 31.7. v krásném prostředí alpského jezera Zell am Zee. Závod se jel na tratích olympijského triatlonu a byla zakázaná jízda v háku, což už je při závodech v Rakousku běžná věc. Na start se postavilo kolem 300 závodníků, včetně Honzy Řehuly a jihokorejské repre. Plavaly se dva okruhy s jedním výběhem a velmi příjemné bylo, že bójky měřily 3 metry a byly jasně žluté, takže s orientací nebyl problém, na rozdíl od některých závodů u nás, kde abys bójku pohledal :-) Po plavání  vylézám na 30. fleku s větší ztrátou na čelo závodu. Cyklistická část vede po vedlejších cestách s velmi kvalitním asfaltem. Na trati asi 100 pořadatelů, kteří udává směr. Škoda, že jich více nekontrolovalo jízdu v háku, protože plno závodníků se v něm v klidu vezlo. Takže si jedu svoje tempo a kolem mě profičí skupinka asi 5 závodníků v háku…říkám si, však na vás dojde a jedu si klidně dál, bez toho abych hákoval. Přece nebudu riskovat vyloučení ze závodu, když už tu jedu takovou dálku. Pak mě dojíždí ze zadu další skupinka a to už si říkám: kašlu na to, jdu do háku taky jako ostatní. Před obrátkou vidím čelo závodu, jak jinak než v háku ;-) Asi 5 km před druhým depem kolem mě a „mé“ skupinky projíždí motorka a borec cosi řve německy, nejspíš ať toho hákování necháme. Tak nezbývá nic jiného, než ten vláček roztrhat. Druhé depo zvládám dost rychle a vydávám se na běh, kde se mi daří doběhnout ještě pár závodníku přede mnou. Běží se po cyklostezce kolem jezera, dvakrát na otočku a zpět. Po trati, jak na kole, tak na běhu obrovský kotel fandících diváků, až z toho jde mráz po zádech. V cíli bylo připravené perfektní zázemí a jako správný Čech jsem je tam pořádně vyjedl ;-) Bodly hlavně 4 lahváče nealkoholického Erdingeru…příšte si ho beru místo ionťáku do bidonu :-) Na závěr nezbývá dodat nic jiného než to, že příště jedu zase.

Celkově z toho bylo 40. místo a 9. místo v kategorii 20. až 30. let.

výsledky

Posledního závodu Hanáckého poháru v triatlonu se odhadem zúčastnilo 150 závodníků. Centrem závodu bylo koupaliště ve vesničce Majetín. Úvodní 500m plavání bylo situováno do cca 1km vzdálené pískovny a v jeho polovině byl zařazen 50m přeběh. Asi všichni zvládli plaveckou část časově hodně nad své možnosti, což však bylo způsobeno tím, že délka ani zdaleka nedosahovala 500m. Cyklistika byla poctivá, 33km dlouhá okořeněná několika retardéry, které si doslova „zamilovala“ naše Markét ;-) Atraktivní trať  běhu (3 x 2km okruh) se klikatila převážně po travnatém povrchu obcí. Probíhalo se areálem koupaliště a hlavně přímo skrz venkovní posezení, kde popíjející a hodující fanoušci vytvářeli bouřlivou atmosféru. Vítězem závodu se stal mimozemšťan Petr Vabroušek, který v běhu již jen kontroloval pozici vybudovanou na kole. Za ním dokončil Ekolák Libor Vysloužil. Tomu se sice v běhu Šela přiblížil  až na 10m, na mladíkovo zrychlení v závěru však nebyl schopen reagovat. Relativně těžkému Martinu N. kličkovaná v měkké trávě moc nesedla, proto se v běhu nikam moc neposunul a skončil 8. (3. kat MA). Markét jen prohlásila „to byl nejhorší tri mém životě“. To ale nebylo způsobeno oněmi retardéry či nějakou špatnou organizaci, ale tím, že k závodu nastoupila „zkušeně“ s virózou. Možná nejobdivuhodnější výkon celého dne asi podal moderátor a hlavní pořadatel akce Aleš Dedek. Od začátku měl u pusy mikrofon a mluvil a mluvil ... , zvládl i nekonečné vyhlašování tomboly, jejíž délka by možná mohla soutěžit o záznam v G. knize rekordů.

výsledky  

Mezi téměř 150 startujícími jsme měli nakonec dva zástupce. Markét kvůli problémům se zády musela účast zrušit. Plavalo se 450 m v rozplavbách po 15 na 50 m bazénu hulínského koupaliště. Martin a Šela plavali ve stejné rozplavbě. Navíc byl s nimi v rozplavbě i velmi dobrý cyklista Alois Tkadlec, takže to vypadalo, že by za dobré konstalace mohli jet všichni tři spolu. Dobrá konstalace nastala proto tato trojice vyrážela na 26km cyklistiky společně. Nejdříve je sice trochu zdržely spadlé závory a projíždějící vlak, pak už vše šlapalo jako na drátkách. Boj proti silnému větru byl ve třech mnohem jednodušší. Na špici bylo nejvíce vidět Aloise, který to drtil opravdu slušně. Za Holešovem začal deštík, ale byl to jen slabý odvar toho, co slibovaly předpovědi. Na běhu Šela o něco utekl Martinovi. Po závodě jsme si pochutnali tradičním velkém řízku a čekali  jak to vše dopadne. Dopadlo to pro naše barvy nejlépe jak mohlo, protože jsme loňské první dvě místa obhájili.

výsledky

Neděle už sice byla oproti sobotě teplotně přijatelnější délky tratí se však natáhly na olympijské distance 1,5 – 40 – 10km. Podstatný rozdíl oproti současnému olympijskému tri byl v tom, že byl na kole zakázán drafting tzn. každý musel jet hezky „za svoje“. Ostatně návrat ke kořenům triatlonu s bezhákovou cyklistikou je hlavní krédo seriálu Classic cup a nutno podotknout, že s tím slaví velký úspěch ( zejména u nás, kteří nejsme původem plavci ;-) . Závodu na Bašce se letos zúčastnilo sice jen 42 závodníků, ale byl to první ročník a navíc v kolizi s jinými závody. Určitě by to chtělo napříště pouvažovat o nějakém volném sobotním termínu. Plavaly se dva okruhy s výlezem z vody. Kolo se jelo na otočku, která byla na Zlatníku v srdci Beskyd pod Lysou horou. Na běhu čekaly na triatlety dva výživné kopce v okolí Bašky a příjemný závěr v podobě dvou okruhů kolem přehrady. Vítězem se stal Pavel Munster. Nám se za bouřlivé podpory fans spřízněného tri teamu Fialové kobry podařilo urvat 4. a 7. flek (Šela a Martin). Grilované kuře a tombola z „neležáků“ ukončila moc fajn akci s hezkými těžkými tratěmi a pohodovou atmosférou.

výsledky

Nástupce legendárního Bečvomana byl letos součástí ČP. V horkém dni si přišlo zazávodit téměř 150 triatlonistů. Plavalo se 650m v oseckém Jadranu, následovalo 25km zvlněné a větrné cyklistiky a 6km běhu. Že si dokáže domácí borec Jirka Klíma alias Klika poradit s nabušenými hochy z Ekolu se moc nečekalo. Klika famózní výkon na kole potuploval nejrychlejším během a s náskokem vyhrál. Naše barvy slavily úspěch v kat. M30 a Ž30, kde brala první místo jak Oli ( 8.abs.Ž) tak Šela (6.abs). V popředí výsledkovky byly i další dva naši borci, Martin 8.M20 (12.abs), Mára 10.M20 (14.abs).

Na takto perfektně zorganizované akci byla radost závodit. Až na nějaké chybky v dílčích časech ( ty ale měřila "subka") jsme nenašli problém. Vše klapalo od úvodního parkování až po závěrečné  vyhlášení. Nejvíce asi potěšil hasič - kropič při pekelně horkém běhu ;-)

výsledky     

Jistý olomoucký občan Václav John se rozhodl, že v hanácké metropoli uspořádá půlmaraton. A protože zřejmě není žádný troškař, rozhodl se spojit síly s organizátory z pražského PIM. Výsledkem bylo, že i Morava se konečně dočkala velkého běžeckého závodu. A premiéra to byla úspěšná. I když s ostudou na konec...

Na start hlavního závodů se postavilo 1185 vytrvalců. Převážně hobíků, protože česká špička závod zcela ignorovala. Vzhledem k termínu se ale nelze moc divit. Naopak pro amatéry je poslední víkend před prázdninami podle mého názoru ideální datum. Jak závod dopadl všichni víte. Na to kdo to zavinil má každý jiný názor. Podle některých TV motocykl, podle jiných rozhodčí, pořadatelé nebo dokonce samotní běžci. Hlavní je, aby si z toho vzali organizátoři ponaučení do dalších ročníků. Králem mezi našimi běžci byl Dan Orálek, který po odhlášení Pavla Nováka neměl rovnocenného soupeře.

Já jsem se rozhodl o účasti již před několika měsíci. Důvodu byla hned celá řada. Mám rád závody v létě, po rovině, po asfaltu, se startem v odpoledních hodinách a to vše tento půlmaraton splnoval. Cílem byl čas pod 1,20. A výsledky posledních závodů v Kravařích a v Porubě naznačovali, že by se to mohlo povést. Důležité bylo neztratit hned na startu. Vzhledem k nízkému startovnímu číslu jsem měl zajisten start z předních řad a tak tento problém odpadl. Před startem jsem si ve startovní listině vyhlédl několik známých běžců se kterými bych mohl spojit síly. Bohužel skutečnost byla taková, že všichni vyhlédnutí byli brzo daleko za mnou. Dopadlo to tak, že celý druhý 11km dlouhý okruh jsem běžel zcela sám. Pouze jsem předběhl několik jedinců, kteří neodhadli své síly a přepálili. Za těchto okolností jsem s časem 1,18,46 zcela spokojen. Nemohu se však zbavit dojmu, že nebýt solo běhu, mohl být výsledný čas ještě trochu lepší.

Kapitolou samou pro sebe byli diváci. Mnozí účastníci v cíli i v diskusích na netu se shodli, že atmosféra se s Prahou absolutně nedala srovnat. Olomoučané byli skoro po celém okruhu a nejen to. Drtiva většina z nich fandila, tleskala, povzbuzovala. Byl jsem svědkem, že i v 22hod. poslední opozdilci měli při doběhu na Horní náměstí bouřlivý aplaus. Na české poměry nevídané! Já sám jsem měl to štěstí, že jsem dobíhal do cíle zcela osamocen a těch několik sekund bylo asi největším zážitkem mé dosavadní běžecké kariéry.

Závěrem lze říci, že premiéra se povedla. Několik nedostatku se pochopitelně našlo, např. afterpárty měla svoje mouchy nebo trat by se taky dala ještě vylepšit. Ale budme rádi, že tento závod vznikl a uvidíme jak dopadně první repríza za rok.

Pozn.: Více o problémech na trati tu.

700m plavání se odehrávalo v 17°C „teplé“ Těrlické přehradě, po otočce se závodníci museli poprat s vlnkama. Plaveckou část zvládl nejrychleji a s velkým náskokem J.Palider.  Po výlezu z vody čekala závodníky cca 200m běžecká vložka lesíkem po kobercích do prvního depa. Na počátku cyklistiky se všichni hezky rozehřáli a rozdýchali v 500m stoupání. Během dalších 21,5km se vyskytly ještě čtyři další významnější stoupání. V první čtvrtině kola byl J. Palider dojet a odpojen trojicí K.Harvey, R.Pokorný, Šela, která společně dojela do druhého depa. V ženách absolvovala obě úvodní disciplíny bok po boku naše Markét s K.Feberovou. Né právě rovinatý 6km běh rozhodl, že mezi muži zvítězil Š., mezi ženami K.Feberová.

 Po závodě obdrželi triatleti vkusné tričko, guláš a pivo. Škoda jen, že si jich na tento velmi dobře uspořádaný závod na poctivých nerovinatých tratích našlo cestu pouze 29 ( + 4 štafety).   

výsledky      

Jedním z méně znamých odnoží běhu je běh do schodů. Ve světě se již nějaký ten rok provozuje, ale v naších zemích vešel ve širší známost až v několika posledních letech. Hlavní zásluhu na tom má v Olomouci žijící francouz Chris Delattre. Právě on založil seriál Run-up, jehož letošní ročník obsahuje pět podniků. Po prvním závodě v Ostravě, přišel na řadu Zlín. Na severu moravy se už běželo potřetí, v Batově městě se ale jednalo o premiéru. Dějištěm byl mrakodrap, který majitel slavné obuvnické firmy nechal postavit jako své ředitelství. Nyní je sídlem krajského úřadu Zlínského kraje. Oproti prvnímu závodu byl ale jeden podstatný rozdíl. Zatímco v Ostravě se hned po zhruba 50m vbíhalo do budovy, ve Zlíně tomu bylo trochu jinak. Start byl na parkovišti před Velkým kinem, trat pokračovala kolem tržnice do podchodu pod třídou Tomáše Bati, následovalo krátké schodiště nahoru, dolů a teprve po oběhnutí budovy přišel zadní vchod a 384 schodů s cílem na terase v 16 patře.

Pořadatelé očekávali ůčast kolem 120 běžců. To se jim sice nesplnilo, ale i 95 je na premiéru slušné číslo. Závod se koná systémem rozběhů a následného finále pro 25 mužů a 5 žen. Na rozdíl od závodu v zahraničí, kde se startuje hromadně, u nás se startuje intervalově. Při neúčasti ostravského vítěze Tomaše Celka, který reprezentoval Slovensko na ME družstev v atletice, bylo na vítězství více kandidátů. Nakonec ho pro sebe získal věkem ještě junior Lukáš Olejníček z Brna v čase 2,33. Jen pro zajímavost, první kolo běžel o 19s pomaleji. Mezi specialisty na běhy do schodů překvapil 4.místem Milan Wurst, který porazil i jednoho z hlavních favoritů Pala Holce, který obsadil až pátou příčku. Člen naší jesenické "větévky" Dušan Zapalač obsadil 11.místo. Na 33.místě skončil náš kamarád z Lysacupu Zbyněk Raška, který je nyní občanem Zlína.

Já jsem se na tuto akci vydal hned z několika důvodů. Jedním z nich bylo napravit nelichotivé 76.místo ze závodu v Ostravě, ale tím nejdůležitějším bylo podívat se na město z ptačí perspektívy. Batův mrakodrap je totiž kulturní památkou a výhled z jeho terasy je opravdu nádherný. V samotném závodě jsem skončil 38 v čase 3,40s. Pouhé 4sek. za Ivanem Čotovem, ale o necelé 2sek. před naším vynikajícím iromanem Petrem Vabrouškem!!!

Seriál má nyní až do září přestávku. Pokračovat pak bude závody v Liberci, Olomouci a vyvrcholí finálovým dílem v Praze. Není vyloučeno, že se ještě někde na startu neobjevím. A všem ostatním tuto zajímavou zkušenost mužů jen doporučit.