X-AIR OSTRAVA

Tak taky přispívám do mlýna. Schválně nepíšu "trochou do mlýna", páč je to příspěvek dost obsáhlý. No a proto se to také na tento moderní dynamický a stručný web nehodí , takže dávám jen odkaz

Zimní počasí mi nedělá problém, proto po objevení akce LH 24 sem si řekl proč né? Příprava na LH proběhla standartně takže pár výběhu o víkendu na Bobrovníky a dvakrát výšlap na Lysou s bratrem.
Pln elánu stojím na startu mezi ostatními běžci, chodci a turisty. Start po asfaltu ten jde dobře, první špunt je v nášlapu na hang, ale to mi nevadí, aslpoň můžu spočívat, po zdolání hangu následuje mírnější část trasy a světe div se předbíhám pár lidiček. Běžci se vzdalují a my ostatní pilně šlapeme směr Lysá.
Taktika dvě kola pauza, dvě kola pauza mi vyhovuje. V pauze je to kolorit, na pokoj převlíct do suchého, sejít schody do raut salonu nacpat se, ať těch 300, - za raut projím, zpět na pokoj, oblíct a znova na trať.
Zajímavost je že se mi chodila lichá kola lépe než sudá. To asi tím rautem. Každopádně při nástupu do 3 kola, sem musel na vrcholu nasadit čelovku, dostihla mě tma.
Tma na horách má svou krásu a vše vypadá úplně jinak, pocit že jsem sám sem neměl neboť se stačilo podívat na nekonečný světelný had stejně postižených lidiček jako já.
Můj plán ujít 6 kol sem splnil kolem 4 ráno, po opětovném okupování rautu sem zvažoval zda jít ještě jedno kolo? U kávy, když mi začala padat hlavička sem se vyhecoval a šel se oblíknout, že teda eště jednou.
Nástup do hangu byl plynulý a stylem krok za krokem sem se sunul nahoru, nad hangem kapku čajíku, rukavice na ruce a vzhůru na Lysou tentokrát naposledy. Neuvěřitelný poslední stoupák pod Lysou se díky trekovým holím nestává nezdolatelný, sem nahoře. Čajík dvě, bunda na sebe, zmrzlá snikerska do pusy a hurá dolů ať nezmrznu.
Nad Fatrou se klubalo sluníčko a já valil dolů ještě s čelovkou na hlavě. Těsně nad odbočkou k Veličkům zhasínám čelovku a vím že dojdu za světla.
Vidím ho cíl! ! ! Procházím cílem a na dotaz pořadatele zda ještě jdu jedno, ho utvrzuji že se na to můžu vys... S díky přijímám čajík ve vestibulu, nezbytné schody pokoj, převlíknout do suchého a hurá na raut.
Suma sumárum: 7 kol s tím že 7 bylo na morál, 3 kola za světla, 4 za tmy.
Jídlo: co se do mě vešlo ale s rozumem, vývar, s rautu mimo jogurtu vše co tam bylo.
Pocity:ihned po hurá skončilo to, později fajnééé to bylo, v pondělí nohy mám jak vařené párky, úterý kdy to bude zase?
Organizace:Z mého pohledu nenáročného chodce vše ok, trať, značení, prezentace, pití, čajíky, raut. Výtka k ubytku je to prostě Petr Bezruč no!
Můj obdiv mají kluci co lítali kolem mě jen na lehko v elastických dresících, klobouk dolů pánové. V každém kole jste vypadali svěže na rozdíl ode mě.
Doporučení zkuste si to, stojí to za to a v případě Ostraváků je tak trochu povinnost vyjít alspoň jednou ročně na Lysou horu.
Spokojený HUDY

Když jsem na podzim viděl stránky LH24, řekl jsem si, že bych konečně mohl zkusit i já takovou extrémní akci. Po krátkém přemlouvání, se mi podařilo zlomit i Aleška a tak jsme se přihlásili do přidruženého závodu štafet. A začali jsme se sice víceméně každý zvlášť svědomitě připravovat. Kupodivu až na pár bolístek a trochu rýmečky se příprava celkem povedla...

V pátek 27., jsme se zaregistrovali a  v sobotu brzo ráno jsme se nastěhovali do luxusního pokoje LUX. Krátká příprava, kafčo a snídaně s našimi největšími soupeři (Zaječími kobrami), a hurá na to.

Start závodu byl u obecního úřadu v Malenovicích. Šela se Stanem to rozběhli více než rychle a tak jsme se hned po prvním kole usadili na medailových pozicích. Čas mezi jednotlivými okruhy zaplnila, již kromě zmiňovaného výšlapu do 6.patra, rutina - usušit se, napít, najíst, protáhnout a pak už jenom čekat až zazvoní telefon... Zazvonění bylo kolo od kola neoblíbenější a cca od 8.okruhu doplněné o pár peprnějších výrazů...

Ve čtvrtém okruhu mi utekl v seběhu Aleš Zajíc a "usadili" jsme se na 3.místě. Zaječí Kobry zvedali svůj náskok až na 17minut, ale pak jsme je začali pomalu stahovat. Při výběhu 12.okruhu (to už jsme si s Aleškem prožili menší "hlavovou" krizi, kterou jsme ale ve zdraví ustáli:-) ), jsem dotáhnul Aleše Z., využil jeho chybějících cukrů a utekl mu. Kobry nakonec po 12.okruzích závod ukončili a tak jsme se už trápili sami.

Postupně přestávalo fungovat břicho, a v 14. okruhu jsem si prožil očistec. V průběhu kola 3 zádřepy a jeden předklon. Moták hlavy, ale chuť nezabalit a vidina druhého místa to přebilo. Po 16.okruhu, kdy jsme na 3.místo měli náskok cca 50minut, se Alešek sice nerad, ale vydal na ještě jednu rundu, ať si naše umístění pojistíme. A podařilo se. 17 okruhů, nevyspalí, bolaví a hlavně v cíli.

První skončili poláci Hercog a Swiercz (říkejme jim třeba Terminátor a Robocop), kteří otočili okruh přes Lysou celkem 19krát!!!

Další nadpozemšťan jménem Zbyňa Cypra vyhrál jednotlivce v počtu 14 okruhů... Jeho taktika, kdy bez pauzy, bez převlékání do suchého byla masakrální, ale slavila zasloužený úspěch.

Posledních pár čísel:

nejrychlejší výběh na Lysou 38 minut, nejpomalejší "výběh" 57 minut...

nejrychlejší kolo 70 minut, nejpomalejší výběh 102 minut...

Díky ochotným pořadatelům za stálý přísun ionťáků a víceméně příjemné kontroly povinné výbavy, díky neskutečným nočním povzbuzovatelům (kám) na Lysé a za přísun teplého čaje v noci a brzo ráno, díky Mírovi Prašivkovi za prořezání větví a za jeho organizátorské nasazení, díky za novou zkušenost se schody, díky Aleškovi, za to že jsme do toho šli, velký dík Zuzce a Barborce a ostatním za neustálou psychickou podporu po telefonu a díky svému tělu, že to relativně ve zdraví zvládlo. Jo, a díky těm, kteří to přečetli až do konce.

P.S. v neděli odpoledne jsem si říkal, že už podobná věc asi nikdy více, teď už je v hlavě červík, že možná ...

Výsledky a fotky a nebo třeba jiné fotky

Nejdříve jsem si říkal, že si dám aspoň den na to aby se mi utřídili myšlenky z této akce. Nicméně, nedalo mi to a zde jsou první dojmy.

Samotná LH24 - dobrý nápad, podobná akce ať už na Moravě, nebo v ČR není (teda si aspoň myslím), takže pro příznivce drobného i většího extrému ideál.

Místo startu - ať už je kvalita hotelu Petr Bezruč, řekněmě různorodá - je to asi jediné místo které je v okolí Lysé schopné pojmout takovou masu lidiček. Nicméně, na pokojích typu LUX, opravdu chyběl jen vysavač.

Něco málo statistiky - Alešek dal 9 rund přes Lysou horu - to je 6480 nastoupaných metrů plus 1134 schodů v rámci LH24, cena za ubytování pro Aleška 820 korun to dělá 72 haléřů na jeden nastoupaný schod. Říďa dal 8 rund skrz Lysou - to je 5760 nastoupaných metrů plus 1008 schodů, ubytování pro říďu 820 korun  to dělá 81 haléřů na jeden nastoupaný schod.

Zvláštní poděkování organizátorovi LH24 a řediteli hotelu Petr Bezruč za zamknutí výtahu po dobu závodu. Musím říct, že s takovou vychytávkou mně opravdu dostali, a s příbývajícím natočenými rundami, mi ubývalo slušných slov s popisováním tohoto stavu. Nicméně mít možnost se x-krát projít po schodech tohoto hotelu, byl opravdu zážitek.

Speciální poděkování všem, kteří nám fandili, i těm kteří se zúčastnili "přidruženého" závodu dvojic. Myslím, že jsme si zasloužili důstojnější vyhlášení výsledků. Nejde o ceny. Jde o trochu slušnosti a úcty k těm, kteří se takové akce zúčastnili... Případně se dají některé informace zveřejnit na internetu a je všem všechno jasné a nic neočekávají.

Reportáž ze samotného závodu příjde v brzké době.

Zatímco minulá etapa z Rajské boudy, by se dala nazvat jako skoro zimní  (po Korýtko v břečce, kolem Veličků ve sněhu a od Lukšince lehce propadající se sníh), tak nová etapa z Lubna stála za to. První kilometr a fous po asfaltu a pak už jenom brodění a cupitání v hlubokém sněhu, nebo spíše v  úzké vyšlapané cestičce (díky Vlaďenko!). Kdo zaspal na asfaltu, těžko doháněl ztrátu v dalším průběhu etapy. Ani všemi obávaná Kykulka nakonec ve sněhu a v davu běžců-chodců nevypadala tak hrozně:-). Byl to klasický Lysacupovský očistec...

Celkově vyhrál Ondra Horák společně s Radimem Kasalíkem (poprvé v historii LC jsou dva vítězové). Tím si Radim zpátky vybojoval žlutý trikot a jsou na tom bodově stejně s Láďou Sventkem. Bude to boj...

Výsledky jsou zde a fotečky třeba zde.

Prvnímu z dvojice Třebovických memoriálu počasí přílíš nepřálo. V noci před závodem po delší době opět nasněžilo a tak účastníky čekali zimní podmínky. Sněhový poprašek, teplota kolem nuly, studený vítr a na obou obrátkách to silně klouzalo. Některé potencionální zájemce to asi odradilo, ale přesto se na start postavilo 82 účastníků z toho 33 maratonců, 42 polovičních maratonců a 6 čtvrtmaratonců.

O vítězi nebylo pochyb už před startem. Dan Orálek dle vlastních slov sice běžel treninkově, v silničních klouzajících botech, oslaben po očkování, ale přesto překonal časem 2:33:15 o minutu vlastní tratový rekord. Obdivuhodné! Dramatičtější byl boj o druhé místo, který pro sebe rozhodl Marek Procházka ze Šumperka. Pod hranici tří hodin se ještě dostali Roman Baláž a vynikající polský "skoro důchodce" Tadeusz Jasek.

Na poloviční trati dlouho vedl Jakub Skalka z Loko Trutnov, ale nakonec neodolal Zdenkovi Novému z Prostějova. První dvě místa tak opět obsadili na Ostravsku neznámí běžci. Třetí místo jsem ukořistil se štěstím já. V plánu jsem měl běžet na 1:25. Celý závod jsem absolvoval ve dvojici s Janem Škrdlou a plán jsem celkem dodržoval. Až v polovině závěrečného čtvrtého okruhu jsem byl v menším skluzu a rozhodl jsem se pro zrychlení. Je třeba dodat, že po celou dobu jsem byl přesvědčen o tom, že v 1/2 si běžím pro bronz, protože můj spoluběžec je známý maratonec. O to větší překvapení nastalo v cíli. Doběhl jsem v čase 1:24:57 a o pouhé 4sek. za mnou protal cíl Honza Škrdla. Na můj dotaz mi odpověděl, že maraton půjde až příště a naopak si myslel, že já běžím maraton.

Na závěr připomínám, že 4.února se celá akce bude opakovat. Stejná trat, stejné startovné, stejné ceny atd. Změny jsou pouze dvě a to zcela kosmetické. Memoriál Jaroslava Dubničky se změní v Memoriál Jaroslava Ohery a ředitelem závodu místo Petra Waly bude jeho havířovský kamarád Milan Celuch. 

výsledky  

...aneb... najdi dva rozdíly :-)

Zdroj: ihned.cz , idnes.cz

Běžecký rok na Ostravsku tradičně končí v Hrabové a začíná v Kobeřicích (Lysacupisté nech prominou). Letos tomu nebylo jinak. Proti minulým letům bylo jiné počasí, ale psát o ideálních podmínkách by už bylo opakování se. Na rozdíl od dvacítky a půlmaratonu jejíž start je jíž v brzkých 9 hodin, zimní běh v Kobeřicích startuje v rozumných 10:00. Některým ženám se však přílíš nelíbilo, že je čekal jen jeden 4,7km dlouhý okruh, zatímco muži běželi dvojnásobek. Na Severní Moravě opravdu toto nebývá přílíš časté, ale na mnoha závodech v Čechách je běžnou praxi, že ženy mají vypsanou kratší vzdálenost.

Mezi 83 startujícími nenašel soupeře Aleš Miko a časem 29:37 zaostal pouze 19 sekund za 18 let starým tratovým rekordem Miloše Kovačecha. Mezi ženami zvítězila jeho oddílová kolegyně z SSK Vítkovice Kateřina Bluchová před velkými talenty dvojčaty Siebeltovými z F-M. 

Naše účast po mírném nadprůměru v Hrabové klesla do mírného podprůměru. Krátce řečeno zužila se na mou osobu. Už není žádným překvapením, že jsem si opět zlepšil osobák takřka o minutu. Po pravdě to ani nebyl velký problém, protože mé výkony na tomto závodě byli v minulosti spíše ostudné. Čas 33:42 mi stačil na 5.místo celkově a 2 v B. Jasným vítězem moji kategorie se stal Josef Sedláček z Tučap u Vyškova. Do Kobeřic ho dovezl Ondra Němec, který se mi po vyhlášení s úsměvem omluvil a slíbil, že příště už mi tak výborného soupeře nepřiveze:-)

výsledky