X-AIR OSTRAVA

Po 14 dnech, během kterých v mém bytě probíhala výměna oken, malování apod. s tím spojené práce, jsem se konečně dostal k nějaké reportáži. V této době proběhly dva závody MBP. A oba se od sebe lišily jako noc a den. Alespon v mém podání.

23.10. Kobeřický půlmaraton

V slezské obci plné běhu se konal jubilejní 15.ročník půlmaratonu. Místní specialitou je start v brzkých 9 hodin ráno. V podzimním počasí to znamená mlhu, teplotu těsně nad bodem mrazu a inverzi spojenou se smradem z lokálních topeništ. Tato kombinace spoustu běžců odrazuje, ale pořadatelům to zjevně nevadí. Na start jinak dobře uspořadané akce se nakonec postavilo 105 startujících.

Protože ze širší běžecké špičky nikdo nedorazil, tak vítězem se stal tradiční účastník všech závodů na Severní Moravě Tomasz Wrobel z Polska před běžcem-chodcem Karlem Kettnerem z Havířova a prvním veteránem Rostou Petrášem. Náš Jirka obsadil v C třetí místo.

Můj výkon bylo jedno velké trápení. Jako sociální případ odkázaný na hromadnou dopravu jsou závody na Hlučínsku pro mě spojené s včasným budíčkem v 4.30. A po této krátké noci trvající cca 5 hod. nejsem schopen vůbec fungovat, natož běžet 21km v závodním tempu. Výsledkem byl čas 1,24,30 a šesté místo v B. Taky je ale pravda, že tato kategorie byla silně obsazená, protože z prvních 10 v abs. pořadí bylo 6 běžců právě z B.

výsledky

28.10. Poruba

Uběhlo 5 dní a bylo všechno jinak. Porubský čtvrtmaraton na Hlavní třídě měl start až v 11:30. V tuto rozumnou hodinu již sluníčko hřálo jako na jaře, po mlze a ranním chladu ani památky. Nelze se divit, že na start se postavilo rekordních 211 běhuchtivých z celé Severní Moravy a přilehlého okolí. Rekord účastnický se promítl i do rekordů tratových, které padly v obou hlavních kategoriích. Mezi muži se o něj postaral Jan Križák časem 33,21 a v ženách jeho krajanka Lubomíra Maníková časem 38,30. Jinou otázkou je bohužel skutečná délka certifikované, ale několikrát změněné tratě. GPS přístroje běžců naměřili totiž různé vzdálenosti a i můj dosažený čas délce 10542m přílíš neodpovídá.

Když už jsem se dostal k mé osobě, tak po Koběřické noci nastal Porubský den. Již na startu jsem se cítil dobře, počasí přálo, vyspán jsem byl do růžova a trat ideální. Po prvních 2 kolech z celkových 6 jsem sice byl v mé kat. až na šestém místě, ale rovnoměrným tempem jsem postupně předběhl trio Rosta Trávníček, Roman Baláž a Dan Šindelek. Čas 36,05 byl můj nejlepší na této trati a stačil na 7.místo celkově a třetí v B za bezkonkureční dvojici Križák-Kolich. Ono vůbec v X-Air nastala doba bronzová, protože Jirka zopakoval třetí místo z Kobeřic. Na stupen nejvyšší se dostal až následující den v Grygově, kde v těžkém krosu po řepkových polích a dostihové dráze nenašel přemožitele.

výsledky

Venku je v těchto dnech docela pošmourno a chladno a tak vám napíšu o mém prvním životním závodě. To bylo venku ještě krásně a slunečno.

 1.11.2011

Když přišel taťka s tím, že se bude pořádat závod kočárků ke Zbujovi, byl jsem pro. Přece jen jsem momentálně nejmladším členem našeho oddílu, končilo mi šestinedělí a tak už bylo na čase absolvovat nějaký ten závod.

Start je naplánován na pohodových 11 hodin. Taťka jede už brzy ráno vlakem, aby si stihl vyběhnou na Lysou a zkontrolovat kešku na Zimném. My s maminkou vyrážíme autem později. Cesta se mi ale vůbec nelíbí a dávám mamince hlasitě najevo, že už chci být v kočárku a spinkat. Po zácpách ve Frýdku a v Ostravici dojíždíme k Transformátoru včas. Tady se potkávám s kamarádem Vojtou, mým dnešním hlavním soupeřem.

Na startu jsme s Vojtou sami. S panem pořadatelem Ivanem čekáme akademickou čtvrthodinku, jestli někdo nedorazí kvůli zácpám později, ale nakonec startujeme sami. Já i Vojta pro jistotu usínáme ještě před startem. Raději nechceme vidět co s námi budou tatínkové v průběhu závodu provádět. Jak se později dovídáme, tatínkové to vzali pěkně od podlahy a fičeli s námi k cíli. Poslední kilometr, byla ale cesta značně kamenitá a tak tatínkové museli rapidně zpomalit, aby z nás nevytřásli duše. Po nějaké době nás došly maminky, a se slovy jestli se naši taťkové nezbláznili, nás berou na ruce a my jsme neseni. Závěrečnou louku už jsme zase v kočárcích a cílovou pásku protínáme s Vojtou současně. Později dochází ještě jeden závodník, který odstartoval později, a tak jsme na bedně kompletní.

Taťka ještě pouští draka v paralelním závodě draků, ale beze mě žádnou cenu nevyhrává. :-) Na ohni pak strejda Jirka opéká buřty, taťka si pochvaluje pivíčko a všichni si užíváme posledního krásného slunečného víkendu.

Fotky

Krize, krize, krize. Toto slovo člověk slyší všude kolem sebe. Krize ekonomická, dluhová , Baníku atd. I X-Air je prý v krizi. Ale není všechno tak zlé, jak se zdá. Důkazem je právě uplynulý víkend. Krize nekrize vznikl další nový závod. A ne ledajaký závod, Silesia kros maraton. 23km krásnou přírodou v okolí zámku Radun a Hradec nad Moravicí. Závod který obsahoval vše, co má správný kros mít. Náročná stoupání, prudké seběhy, louky, pole, lesní cesty i závěrecný asfalt. Nebylo místa na odpočinek. Snad jen nějaký brod tomu chyběl. Výborně značená trasa, kratší tratě pro mládež, rychlé vyhlášení výsledků. Vše pod taktovkou zkušených pořadatelů z Bike clubu Opava.

Mezi necelými 150 účastníky byli na startu i 4 členové X-Air. A povedlo se jim vybojovat hned 5 umístění na bedně! Ptáte se jak je to možné? Ondra potvrdil roli favorita a bezpečně zvítězil. Libor těží z toho, že je delší dobu zdráv a jeho výkonost má stále stoupající tendenci. Za Ondrou a Martinem Holišem obsadil 3.místo. A na bronzovém stupínku skončili i Mára v kat. B a Milan v C na kratší 17km trati. A aby toho nebylo málo, tak jsme ovládli i soutěž družstev s úctyhodným náskokem 50minut! Malou kankou bylo, že tato vypsaná kategorie se nakonec svého vyhlášení nedočkala. To však nemohlo zkazit naší radost z vydařeného závodu a skvěle stráveného nedělního dopoledne.

výsledky

O tomto víkendu se toho běžeckého v okolí Ostravy moc neděje. Až na jeden nový závod - Silesia kros marathon. Podle propozic a podle pořadatelů, by trať měla vést po trati Silesia bike marathonu, takže se máme na co těšit.

Na startu by se měla objevit směsice závodníků, z různých sportovních odvětví, ať už špičkoví bikeři či cyklisté, triatlonistky či triatlonisté, z běžců několikanásobný účastník ME a MS v běhu do vrchu a také několikanásobná mistryně a několikanásobný mistr světa v nové ale progresivně se rozvíjející běžecké disciplíně.

Takže sportu a běhu zdar a v neděli v Opavě ahoj!

8.10. Běh na Praděd

Celkem 156běžců a bězkyň.

Teplota na startu: 5stupňů

Teplota v cíli: něco málo pod nulou

Ve 13hod zazněl start, od 2.kilometru déšť,  od 3.kilometru déšť se sněhem, od 5.kilometru sníh bez deště. Vítr, vítr, vítr. Čím větší výška, tím větší mlha. Celkově vyhrál Tomáš Blaha (překvapivě nezabloudil), v ženách Jana  Pechková (pěkné počasí překvapivě nepřivolala). A jak my? Holky s Maruškou dobyly Barborku, Luďa s Aničkou taktéž, rodina Zátopkových zdolala Praděd, a pokud by někoho zajímaly i výsledky, tak může zde. Něco málo fotek je tady.

Ve večerních hodinách proběhla zeleno-borovičková smšť a nějaké ty tanečky.

9.10. Běh na Alfrédku

Závodníků jenom 46 kousků

Počasí: na startu plus čtyři, čím výše tím chladněji, bez mlhy

Pouze 46 lidiček se rozhodlo vytrápit i v neděli. Většina z nich měla za sebou i náročný sobotní večer a tak nebylo o zajímavé souboje nouze...

Velké díky panu Válečkovi a klukům z Klimkovic za vydatné a hlasité povzbuzování. Pravda, občas padlo i nějaké to sprosté slovíčko, ale když ten běh je tak adrenalinový sport...

Celkově vyhrál opět Tomáš Blaha (opět bez bloudění), v  ženách Jana Pechková (nebudu se opakovat o zmínce o počasí...). V souboji století porazil pan Kempinátor pana Hudečka o parník (panu Hudymu asi nesedla vydatná snídaně v pořadí - svíčková, vaječina, nějaká ta palačinka proložená nějakým tím pivkem...).

Z bulváru to je asi vše, výsledky si můžete prostudovat zde.

šela: velmi krátký, rychlý a pěkný MTB závod. Až doma při prohlížení výsledků jsem si všiml, že jsem náš oddíl nereprezentoval sám. Ve více než 160-ti  hlavém davu se hold ledacos přehlédne, zvlášť když se jedná o nevýrazného Milána Švidru ;-)  

výsledky

Rekordní počet štafet (264ks), nádherné počasí (pozn. autora - teda pro běh nic moc, ale na koukání paráda) a jedna štafeta startující za X-AIR (opět pozn. autora - pravda s jediným právoplatným členem,ale na to se historie ptát nebude) se dostavili v sobotu na tradiční akci pod názvem BOBR CUP.

Brody tentokrát byly pro běžce i bikery milostivé - a to dokonce i pro našeho kolečkáře:-). Dva zadní brody na sedmém kilometru brody skoro ani nebyly - jeden se dal překonat bez vlezu do vody.

Rok od roku je startovní pole nabitější a tak jsme si stanovili cíl být do 30.místa. Po prvních dvou brodech vylézám z vody tradičně na nepříliš dobré pozici a tak z cca 80.místa začíná časovka probít se na lepší pozice. Hned ze startu se chytám veterána Martínka (jinak velice dobrého běžce - horšího plavce - viz. loňský Bobr cup), lítám za ním jak na špagátu ale probíjíme se na cca 30.místo. Tady se opět projevuj lehký přepal, nic moc tréninky a nakonec  se probojovávám do cíle jako první žena (celkově 42.) - sice o prsa, ale podařilo se:-).

Tomáš Veselý se chytá dle svých slov dobrého vláčku a probíjí se startovním polem na rozmezí dvacítky-třicítky. Celkově 23. v kolečkářích. Zdeněkovi (v kajaku 55.) se podařilo umístění udržet a tak jsme skončili celkově 26. Oproti předešlým letům, kdy jsme bojovali o umístění na vyšších pozicích, je to posun trochu dolů, nicméně začíná to být nabité jak sviňa. Neskapat při běhu, tak by to mohl být boj o 20.-22.místo.

Celkově vyhrála štafeta NUTRENDU, před Hodinkami Legend Team, a INSPORT line trener A. Tradiční štafety končící na bedně tentokrát skončili pod stupni vítězů (TREK, Opava Net), nebo hlavní favorit (pivovar LITOVEL), díky zdravotním problémům ani závod nedokončil.

Výsledky zde.

šela: pro triatlonisty je září, kdy je po sezóně, ideální období pro vyzkoušení něčeho nového. Loni jsme Standou Najvertem absolvovali B7, kterou jsme museli letos kvůli oslavám (díky bohu;-) odhlásit. Standa se rozhodl, že jako náplast, zkusí uběhnout Ostravský maratón. Ještě sice nikdy předtím neběžel ani půlmaraton no, ale na co nějaké mezistupně, že?  S našim říďou absolvoval pár delších výběhů. Jak říďa, tak data z Garminu prognózovala, že by to Standa pod onu hranici mohl dát. A taky že dal.  2,54,39 je skvělá premiéra. Soupeři se ale nemusí bát, protože to zároveň byla i Standova maratónská derniéra. Dle jeho slov totiž ještě nikdy během závodu nezažil takovou nudu.

Já jsem se na stará kolena rozhodl, že se naučím lépe zvládat jízdu na biku v terénu. Proto ve slunečném poledni stojím na startu Mlýnice. No na startu se ani říct nedá, protože od startovní čáry jsem dost daleko. Stojím, odhadem asi v poslední pětině více než tisícihlavého davu.  Start … stojím dál. Po dvou minutách projíždím startovní čáru. Po dalších 300m zase stop. Na úzkou silnici kudy dav projíždí  vjel nějaký „dobrák“ autem, takže se tvoří špunt. Nezbývá než dolů z kola a jít. Je téměř 5 min od startovního výstřelu a závod konečně začíná. Je sice nutné se neustále proplétat davem stylem brzda – plyn, ale baví mě to, protože je to směrem kupředu. Oblaka prachu se víří, ale to nás kluky z OVY nemůže rozhodit. Po nějakých 20km pozoruji, že pomalu ubývá batůžků a chlupatých noh a že získávání skalpů už není tak jednoduché. V necelé půlce závodu se vracíme zpět do areálu a projíždíme opět startovní bránou. Kousek za ní je dřevěný skokánek, který někdo skáče většina, však objíždí. Běsnící dav přihlížejících manipuluje mou myslí natolik, že na něj najíždím a skáču. Dopadám samozřejmě blbě – na přední kolo. Jen za pomoci štěstí a hlasitého p—o vole se mi to daří ustát ( v cíli se dozvídám, že dost lidí takové štěstí nemělo). Pak začíná to čem všichni básní. Možná km kopec jako kráva. Šup tam večerníčka a jedu. Dav se před námi rozevírá jako na TdF, všichni řvou, bubeníci bubnují, no prostě něco úžasného. Na konci kopce je mezičas, kde projíždím jako 248. Odsuď už se dopředu posunuji jen ve stoupáních v sjezdech už naopak někteří lítají kolem mě. Pár km před cílem je dlouhý šotolinový sjezd. V jedné zatáčce to nezvládám a kolo je najednou nade mnou. Stelu si v příkopě, kolo o kus dál. Přibíhající pořadatelé řvou, ať se nehýbu, což ze začátku činím, protože nevím, která bije. Pak se asi „stokrát“ zeptají (což jim samo nemám za zlé) jestli jsem OK.  Sedám na kolo pokračuji do cíle. Cože až 194 místo? K nakouknutí do první 100 mě holt čeká  ještě hodně práce (a asi i pádů).

Organizaci závodu nemůžu s ostatními bikovými akcemi moc srovnávat, ale přesto zhodnotím. Startovné 500 Kč je u MTB maratónů asi běžné. Jak jsem viděl tu masu přihlášených, tak jsem měl trochu obavy. Nenaplnily se. Parkování bez problémů, prezentace blesková, závody pro děti, hrací stan pro nejmenší, mytí kol po závodě, sebe jsem myl v Odře, takže sprchy nehodnotím. Jídlo po závodě je kapitola sama pro sebe. Nejradši bych si dal vše - buchtičky z krémem, sladké knedlíky, bolognské špagety i rizoto. Po exhibici Pepy Dresslera, který m.j. předvedl jak se má správně skákat přes skokánek, co byl v závodě jsme se přesunuli řádit do Heiparku v Tošovicích, čímž tombolu také nehodnotím.

P.S. při nedělním výletě zjišťuji, že mám na týlu ruplou přilbu. Je to už podruhé, co mi tato ochranná pomůcka pomohla. Proto doporučuji ji s sebou vozit (na hlavě).  

výsledky